Etické používání sociálních sítí

27. 10. 2021, upraveno 16. 11. 2022



Sociální sítě obecně jsou opředeny problémy. Údajně způsobují závislost, ovlivňují veřejné mínění a jsou zdrojem radikalizace. Přesto mají často jednotlivci (včetně mě), že sítě jim něco přinášejí. Tak proč je nepoužívat? Odříznout se od nich by přece byla sociální sebevražda. Ale není morálně špatné na sítích zůstávat a přispívat k rozšiřování špatné věci?

Jsou sociální sítě např. aplikace na věrnostní programy v supermarketech?

Samozřejmě, věc není tak černobílá jako „sociální sítě buď používat, nebo se z nich úplně odříznout.” Téměř všechny aspekty moderního života od nákupu v supermarketu po svatbu jsou se sociálními sítěmi propojeny. Navíc často je těžké pojem sociální sítě definovat. Proto se v tomto článku budu snažit toto téma více prozkoumat a najít co nejoptimálnější způsob, jakým se jednotlivec může k používání sociálních sítí postavit. Ze svojí perspektivy tedy nejdříve popíšu přínosy a rizika sociálních sítí, která vnímám a pak se na základě toho zamyslím, co z toho plyne pro běžného uživatele.

Dva rozměry používání sociálních sítí

Než budu v analýze pokračovat, vymezím jedno užitečné dvoudělení. Samozřejmě nebude ostré, nicméně mám pocit, že nám může pomoci oddělit si představitelné klady a zápory od těch abstraktnějších. Jedná se klasifikaci dopadu sociálních sítí na člověka (a vice versa). Toto dělení je následovné:

I. Přímý vliv na jednotlivce

Tím to myslím, jakým konkrétním, hmatatelným způsobem sociální sítě ovlivňují každodenní život jejich jednotlivých uživatelů. Někdo se z nich dozvídá informace z aktuálního dění (v mnoha případech lidé uvádějí sociální sítě jako svůj primární zdroj novinek), jiný zde komunikuje se svými přáteli, nebo zde poznávat náhodné lidi atp. Na tento rozměr dobrého/špatného vlivu se v diskusích většinou zaměřujeme.

II. Nepřímý vliv na ostatní lidi (společnost)

Hovoří se např. o tom, že TikTok shadowbanuje tělesně postižené lidi a vystavuje je tak systematickému útlaku. odkaz

Tímto druhým rozměrem vlivu sociálních sítí je tedy sociální rozměr. Stojí za to se na něj soustředit explicitně, protože většinou jej buď opomíjíme, nebo mícháme tam, kam nepatří.

Proč má vůbec sociální síť vliv na společnost? Tím, jak je nastavena — a může se jednat o drobné nastavení, např. frekvenci zobrazování určité reklamy — může určitým způsobem ovlivňovat veřejné dění. Např. rozšířená je praktika tzv. shadowbanu, tj. že určité uživatele platforma nechá postovat, ale nikdo jejich příspěvky neuvidí, pokud si je explicitně nevyhledá.

Společnost Facebook se nyní jmenuje Meta.

Dále, pokud administrátoři sociální sítě cíleně manipulují daty, může se tím vytvořit nezanedbatelný společenský tlak. Zejména si toho všímáme v době před volbami, kdy sítě mohou stranit určitému kandidátovi. Nemusí se však jednat o vědomé manipulování, např. se spekuluje o tom, že testování nového algoritmu Facebookem dopomohlo ke vzniku hnutí žlutých vest ve Francii (např. zde).

Toto jsou jen některé příklady společenského vlivu, ale hned vidíme, že nejsou tak jednoduché na rozpoznání jako vliv typu I., proto se na ně budu soustředit explicitně.

Pozitivní vlivy

Nyní se podíváme na pozitivní vlivy, které sociální sítě mohou přinášet, a to v případě typu I i typu II. Budu se soustředit na věci, které stávající sítě dělají dobře, ale spíše se zkusím zamyslet nad tím, jak by ideální sociální síť mohla fungovat.

Pozitiva typu I

  1. Lidé je rádi používají.
  2. Zvýšení míry kontaktů s okolím, lepší plánování času.
  3. Algoritmy sociálních sítí teoreticky mohou uživatelům dodávat cílený obsah podle jejich specifické potřeby a tím jim šetřit čas či je inspirovat.
  4. Obecně je na sociálních sítích zvýšený informační tok, což může mít za následek lepší vzdělanost člověka, který tu síť používá.
  5. Socíální sítě mohou doslova transformovat způsob našeho života. Poskytují alternativní hodnotový rámec (popularitu), který nemusí nutně souviset se „reálným životem.” Můžete si tedy založit kariéru jako influencer, ale hlavně můžete žít obklopeni influencery. Tímto se de facto přesouváme do kyber-světa a poskytuje-li tento svět lepší životní podmínky než náš svět (např. není zdevastovaný klimatickou krizí), tak to může zlepšit kvalitu života jednotlivce.
  6. Některé služby nelze zajistit jinak než přes sociální média: např. prodej starého nábytku narychlo. Propojení s ostatními lidmi nám tedy např. ulehčuje přechod k cirkulární ekonomice.

Pozitiva typu II

  1. Sociální sítě již tvoří velkou část současné kultury. Ve všech médiích od knihy po divadelní hru již na ně najdeme odkazy, dokonce se dá říct, že jimi i žijeme: např. se člověk vydá na výlet někam, kde se to dá dobře vyfotit na Instagram. Jako takové mohou sociální sítě blahodárně působit na vývoj kultury.
  2. Díky technologické vyspělosti propojují sociální sítě velké množství lidí. V demokratické společnosti, kde je důležité dosáhnout konsensu je propojená společnost výhodou. Navíc znalost svých spoluobčanů zajistí všem lepší soužití (a to potenciálně i globálně).
  3. Tím, že jsou sociální sítě zdarma a zajišťují infrastrukturu, mohou poskytnout hlas slabým a méně mocným. Ženy mohou nahlásit anonymně sexuální obtěžování a společnost se tím bude zabývat. Menšiny mohou dostat svůj hlas.
  4. V diskusi o typu I jsem zmínil, že sociální sítě nám poskytují alternativní hodnotový rámec a umožňují se nám posunout do kyber-světa. Potenciální kyber-svět ale není pouze přirozené rozšíření světa, nýbrž je to příležitost vytvořit spravedlivé prostředí pro všechny. Ve společnosti, kde nejdůležitější věc nejsou peníze, ale popularita (nebo digitální měna), můžeme jednoduše zdroje dávat lidem tak, aby každý měl dostatek. Něco jako kdybychom v současné společnosti vymýtili chudobu. Posun do takové společnosti nicméně není zaručený a určitě bude vyžadovat velké úsilí všech zúčastněných.
  5. Díky prediktivním algoritmům může sociální síť zjistit, co lidé chtějí, a to i s předstihem. Jedná se o cennou informaci, neboť to může být použito k zefektivnění produkce tím, že se eliminují věci, které ve skutečnosti nikdo nepotřebuje. Navíc, pokud by na tom ve společnosti byla shoda, mohou sociální sítě systematicky znevýhodňovat nezdravé věci: stejně jako je to např. teď činěno s cigaretami.

Reality check

Kladné dopady sociálních sítí zmíněné v minulém odstavci v nás můžou vzbuzovat technooptimismus: kam by se jen lidstvo mohlo dostat, pokud by sociální sítě využívalo „správně”. Zde se tedy podíváme, zda sociální sítě jsou na cestě k tomu, či nejsou.

Perspektiva typu I

  1. Ukazuje se, že některé sociální sítě neberou vážně soukromí svých uživatelů
    • Edward Snowden byl IT specialista Americké vlády a v roce 2013 veřejnosti odhalil, jaká všechna data sociální sítě sbírají a jaký k nim má přístup americká vláda. Rozhovor s ním dělal např. John Oliver. Ukázalo se např., že doslova každou zprávu, která je přes platformy Facebooku, Messengeru a nejspíš Whatsappu šířena, může vláda USA přečíst (včetně např. sensitivního obsahu jako nahých fotek). Tyto informace může vláda využít pro prosazení svých diskutabilních cílů jako boj s terorismem. Jedná se o ohromné omezení osobní svobody.
    • Všechny běžné sítě mají informace o vás. A nejedná se jen o přímé informace, které síti poskytnete jako např. které příspěvky uděláte, ale i tzv. metadata, neboli informace o vašem používání sociální sítě. Např. koho máte ve svých přátelích (a co mají rádi), jak často na platformě trávíte čas, komu nejvíce píšete a tak. Společnosti Google a Apple navíc sbírají data o místech, která navštěvujete — používají k tomu např. to, ke které wi-fi se váš mobil připojí, nebo v případě 5G, ke které telefonní věži se připojíte. Pokud se tato data zkombinují, může o vás sociální síť vyčíst např. to, že jste včera byli v baru a pak jste se tam s někým vyspali: stačí si porovnat aktivitu obou dotčených uživatelů.
    • Sociální sítě většinou nejsou open source. To znamená, že jejich zdrojový kód je skrytý, takže si nikdo nebude moct být jistý, že vskutku plní to, co slibují. Přitom FOSS (free and open source software) není nemožný či konkurenčně nevhodný: např. 99 procent všech počítačů na světě běží na FOSS softwaru jménem Linux. Nebo Signal je FOSS aplikace na psaní zpráv, která je i v dnešní době konkurenceschopná.
    • Lidé nemohou sbírání dat dát informovaný souhlas! Nikdo nezná přesný rozsah toho, jak se data sbírají a málo lidí ví, jaké to pro ně může mít implikace. Proto sice můžeme souhlas se sběrem dat odkliknout, ale dle mého názoru se nejedná o souhlas, spíš je to donucení.

    2. Ano, Tinder přiřazuje svým uživatelům Elo, neboli metriku, která určuje, jak jsou „dobří”, podobně jako mají šachoví hráči.

  2. Neuvědomělým používáním sociálních sítí si na nich lze vytvořit závislost. A není to žádný ojedinělý jev, sociální sítě jsou přímo designovány tak, aby závislost podporovali. Vydělávájí totiž peníze ne podle toho, jak se uživatelům líbí jejich obsah, ale jak dlouho na sociální síti stráví. Vede to např. k designovým rozhodnutím jako nekonečný feed, který připomíná páky na herních automatech. Mechanismy jako herní automaty jsou přítomné třeba ve hrách, např. zde se můžete podívat na video vysvětlující koncept EOMM (Engagement Optimized Matchmaking Framework), neboli manipulace hráčů online pvp her tím, do jakého týmu je stroj hodí. Podobný mechanismus pravděpodobně můžeme najít i na sociálních sítích jako např. Tinder.
  3. Všudypřítomné reklamy na sociálních sítích podporují nezdravé konzumní návyky jako např. buy now, pay later programy. Více o tom, jak vás digitální platformy mohou přijmout platit peníze v této přednášce Let's go whaling.
    • Podobné behaviorální taktiky navíc nejvíce útočí na nejzranitelnější lidi: děti (např. Facebook účet lze otevřít od 13 let), důchodce a psychicky nemocné lidi.

Perspektiva typu II

  1. Je otázka, zda sociální sítě v současném nastavení pomáhají svobodnému demokratickému diskurzu. Např. zde dochází k echo chamberu, kdy se k lidem dostávají pouze informace, se kterými již souhlasí, a tím se jen utvrzují ve svých názorech.

    2. Neexistuje soukromý e-mail provider! Pro šifrované zprávy používejte Signal nebo Matrix.

  2. Platformy, které nerespektují uživatelské soukromí mohou být použity k potlačování disentu. Může se jednat o disent k nedemokratickému režimu v autoritářských zemích, nebo jen nestandardní kritika současné demokracie.
    • Např. kvůli nedostatečnému soukromí služby Protonmail byl chycen a odsouzen Francouzský klimaaktivista. I v ČR hrozí, že budou klimaaktivisté zařazeni jako extrémisté a pak je může stihnout stejný osud (např. FFF).
  3. Sociální média mohou sloužit přímo jako nástroj útlaku.
    • V Maďarsku jsou systematicky utlačováni osoby LGBTQ+, čímž je pro lidi informace o jejich sexuální orientaci velmi citlivá. Při tom se ale z pomocí strojového učení dá vyčíst např. z preferencí písniček (které shromažďuje třeba Spotify).
    • Např. Facebook svojí nečinností způsobil Genocidu v Myanmaru.
    • V Číně je utlačována menšina Ujghurů. Čína k tomu sice nevyužívá sociální média, ale používá chytré sledovací systémy, které např. sledují, co si daný člověk nakupuje a je potenciál toto zneužít u stávajících sociálních sítí.
  4. Společnosti vlastnící sociální sítě mají příliš velkou moc.
    • Často neplatí daně jako např. Facebook nebo Twitter.
    • Stát vlastnící síť má moc, protože může přes platformy tlačit svojí agendu (jako výše zmiňovaný příklad Edwarda Snowdena).
    • Sociální sítě mohou být využita k ohýbání veřejného diskurzu ve prospěch vlastníků těchto platforem, např. jako když Facebook udělil ban výzkumníkům dezinformací.

    5. V USA je prediktor akademického úspěchu jejich místo bydliště. To ale kvůli segregované společnosti koreluje s bohatstvím... Výsledkem je nerovný přístup ke vzdělání zvýhodňující bohaté.

  5. V předchozí sekci jsem zmiňoval reklamy, které podporují nezdravé konzumní návyky. Může to být problém pro jednotlivé uživatele, ale jako systémový problém to má za důsledek to, že se kupuje více věcí, než lidé potřebují, čímž se zhoršuje klimatická krize.
    • Navíc reklamy mají, jak jsem zmiňoval, disproporční dopad na určité skupiny obyvatel. Typicky třeba méně vzdělaní lidé dokáží proti reklamám hůře bojovat, ale reklamy je tlačí do chudoby a ještě tím podporují nevzdělanost.
  6. V potenciálních pozitivech jsem mluvil o tom, že se můžeme díky sociálním sítím přesunout do kyber-světa, kde bude každý mít zajištěné své základní potřeby. Již dnes však proti této myšlence jde např. koncept NFT, který podporuje umělý nedostatek (artificial scarcity). Správná sociální síť by tedy měla proti umělému nedostatku bojovat, otázka je, jestli se to děje.
  7. Psal jsem, že v novém kyber-světě, záleží čím dál tím méně na penězích. Pokud jsou ale sítě špatně nastaveny, můžou namísto rozšiřování toho, na čem nám záleží, tuto množinu zužovat pomocí procesu, který se dá nazvat slovem komodifikace. Jedná se o to, že popularita lidí na sociálních sítích lze přetavit na peníze pomocí reklamních kampaní, naopak si ji jde koupit pomocí reklam a marketingových agentur. Výsledkem může být stav, kdy se popularita stane zbožím jako např. banány namísto toho, aby to byla věc, na které nám záleží jen kvůli ní samé.

Embrace or overcome?

To bylo hodně pozitiv a negativ, jak se v tom dá vyznat? Podle mého názoru sociální sítě asi tak jednoduše nezničíme. Prostě se už příliš spojily s lidskou společností, než aby byly odmazány. Např. když bychom si představili, že se z nějakého důvodu zruší Facebook, rozhodně nezmizí potřeba lidí ho používat. Na jeho místě by pak určitě ihned vznikla nová síť (a možná horší). Dokonce se dá představit, že převezme stejnou serverovou infrastrukturu a inženýry (nedává ekonomický smysl servery či zaměstnance vyhodit), takže by se de-facto jednalo jen o přejmenování.

Skokově zničit tedy sociální sítě nelze. Co kdybychom přešli na jinou platformu? To jde těžko kvůli tzv. network effectu, neboli hodnota sociální sítě se tolik neodvijí od toho, jaké má featury, ale kolik má uživatelů. Nikdo nechce být na síti, kde nikdo neni. Zároveň lidé mají velmi velkou nechuť k tomu přejít na jinou sociální síť nebo dokonce používat obě najednou.

A co se vykašlat na společnost a sítě nepoužívat? Ani to nejde, protože sociální sítě formují náš život. Řekl bych, že sociální sítě jsou tak implicitně přítomné již všude (např. když se chováme tak, abychom to pak mohli napsat na soc. sítě).

Z výše zmíněných důvodů mi tedy nedává smysl porovnat si naivně negativa a pozitiva sociálních sítí a pak se rozhodnout, jestli je chceme používat nebo ne, nejedná se o „volný trh.” Klíčové je si dle mého názoru uvědomit, že neníní používání nebo nepoužívání sociálních sítí — vždycky sociální sítě je musíme používat. Naštěstí není jen jedno používání sítí. Když je člověk na sociální síti, jedná se o interakci systému jednotlivec-společnost-sociální síť a tuto interakci může jednotlivec měnit.

Zde se ukazuje užitečnost mé distinkce I. a II.: jedná se o klasifikaci tohoto systému. I. je interakce člověk (ovlivňuje) soc. síť (ovlivňuje) člověka a druhá je soc. síť (ovlivňuje) člověka (jakožto člena) společnosti. Dle mého názoru je tedy důležité, aby si uživatelé sociálních sítí uvědomili benefity a rizika plynoucí z toho, že jsou uživatelé. A to nejen ta, co jsem tady napsal, ale třeba ta, co jsem opomněl. A také v současnosti platné benefity a rizika, ale i potenciální benefity a rizika. Člověk by se dále měl snažit formovat interakce, aby maximalizoval benefity a minimalizoval rizika (i ta potenciální v budoucnu).

Problém spočívá v tom, že interakce typu II. jsou často pro lidi neviditelné či těžko představitelné. A často dokonce nastane konflikt mezi interakcí I. a II., kdy jedna přináší benefit a druhá škodí. Např. když sociální sítě vůbec nepoužíváme, tak sice máme benefit typu I., že naše data jsou nekompromitována, ale zase nemůžeme využít benefitu typu II., a to sice nemůžeme přes sociální sítě šířit názory na to, jak zlepšit společnost.

Dále by si každý měl uvědomit, že pro chudší lidi sítě představují levný sociální kapitál, takže jsou tlačeni, aby je používali (stejně jako např. fotbaloví fanoušci tropí výtržnosti: mají sociální kapitál, protože jsou zařazeni do party hooligans). Zároveň bohatší lidé mají jednodušší ze sítě odejít, ale díky network effektu jsou důvodem, proč chudší lidé vůbec na síti jsou. Je to zase příklad toho, jak bohatí lidi čerpají benefit typu I. tím, že na síti jsou (a baví je to), ale nutí na ní být ostatní lidi a tím škodí typem II.

Odejmeme-li z toho příkladu rozměr bohatství, dá se to shrnout tak, každý uživatel sociálních sítí drží na této síti ostatní jako rukojmí.

Co má člověk dělat?

Následky do reálného života běžných lidí by podle mě měly být následovné:

  1. Vzpomeňte si na všechny sociální sítě, které používáte.
  2. Snažte se je používat tak, aby pro vás osobně byly nejvýhodnější: zbavte se cílených reklam, vypněte si notifikace a nebuďte na nich příliš dlouho, sledujte jen opravdu zajímavé lidi, přemýšlejte o alternativních clientech.
  3. Buďte si vědomi toho, jaký vliv síť má na společnost a jak k tomu přispíváte.
  4. Rozhodněte se, jestli na síti opravdu potřebujete zůstat. Např. jestli tuto síť využívá vaše firma, tak nedává smysl z ní odejít, ale v mnoha případech to lze.
  5. Odejděte z přebytečných sítí, které vám způsobují příliš bolesti, nebo mají špatný dopad na společnost.
  6. Hledejte alternativy k používaným službám.
  7. Buďte hlasití ohledně toho, co se vám na sítích nelíbí. Vyjadřujte svůj zájem případně přejít na lepší platformu.

Můj názor

Nyní se dostáváme k mému hyperspecifickému názoru a náhledu na věc. Z mého úhlu pohledu je velmi nevyžádané používat sítě společnosti Facebook (pro mne za hranou). Opakovaně ukázal, že mu nezáleží na datech uživatelů, že krátí daně, a že manipuluje společností tak, jak se mu to hodí. Např. se zavázali, že nepropojí data Whatsappu a ostatních služeb a stejně to dělali. Je to také jedna z hlavních figur v případu Edwarda Snowdena. Dále také neplatí daně. Výstižný seznam nedostatků má Richard Stallman.

Navíc existují pro FB alternativní sociální sítě — na psaní zpráv je Signal a na sociální sítě mi přijde přijatelnější Twitter (nebo Mastodon).

Co se týče TikToku, ten nepovažuji za k životu potřebný, nicméně existují sociální kruhy, kde je vyžadován. V takovém případě dává smysl na síti zůstat, ale je stále potřeba být kritický a hledat cestu z této sítě ven na alternativu

Alternativy

Nabízím také alternativy k populárním sociálním sítím.



Líbil se Vám článek? Třeba se ti bude líbit můj článek o učení se cizích jazyků, nebo o diferenciálním počtu.